Může nemocnice vyžadovat poplatek za nahlížení do zdravotnické dokumentace? A může zakázat, aby si pacient pořídil kopii zdravotnické dokumentace vlastními prostředky?
Mezi práva každého pacienta a dalších zákonem vymezených osob řadí zákon o zdravotních službách i občanský zákoník také právo nahlížet do zdravotnické dokumentace. Podmínky nahlížení specifikuje § 65 an. zákona o zdravotních službách a § 2648 občanského zákoníku.
Poskytovatel musí dbát toho, že nahlížení do zdravotnické dokumentace je ze zákona bezplatné, a nelze ho podmiňovat vybíráním poplatku či ho prezentovat jako placenou službu.
Jako příklad nesprávné praxe při umožnění nahlédnutí do zdravotnické dokumentace můžeme uvést postup jedné nejmenované nemocnice, která v pokynech pro pacienta ohledně nahlížení do zdravotnické dokumentace uvádí: „Pokud žadatel žádá o nahlédnutí, pořízení kopii, výpisů či opisů ze zdravotnické dokumentace, vyplní Žádost. Při podání Žádosti žadatel předloží doklad k ověření totožnosti a vztahu žadatele k pacientovi a potvrzení o zaplacení zálohy dle Ceníku placených služeb souvisejících s nahlížením do zdravotnické dokumentace (…)“. V ceníku pak kromě zálohy za podání žádosti nemocnice vyjmenovává poplatky za jednotlivé úkony související s nahlédnutím do dokumentace, jako např. poplatek za převzetí a zpracování žádosti, vyhledávání a uložení dokumentace či poplatek za přítomnost hlavní sestry při studiu zdravotnické dokumentace.
Je zřejmé, že nemocnice zde podmiňuje nahlédnutí do zdravotnické dokumentace vybíráním různých poplatků a vyobrazuje jej tak jako jakousi nadstandardní službu, kterou si pacient musí zaplatit. Popsaný postup je přitom zjevně v rozporu se zákonem o zdravotních službách a každý takto vybraný poplatek představuje bezdůvodné obohacení nemocnic na úkor žádajících osob. Kromě toho, poplatky stanovené nemocnicemi za nahlédnutí do dokumentace dohromady mohou při dodržení ceníku přesáhnout částku 1 000,- Kč, a neúměrně tak zatěžují a znevýhodňují zranitelné sociální skupiny.
K otázce zpoplatnění se v minulosti vyjádřilo Ministerstvo zdravotnictví, které uvedlo, že „samotné nahlížení a pořizování výpisů či kopie zpoplatněno není.“ Obdobná informace je uvedena na stránkách Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP), jehož obsah garantuje rovněž Ministerstvo zdravotnictví.
Poskytovatel musí umožnit nahlížet do zdravotnické dokumentace v souladu se zákonem o zdravotních službách, v opačném případě se může dopustit přestupku podle § 117 odst. 3 písm. g) zákona o zdravotních službách.
V obdobném duchu se ve svých stanoviscích vyjadřuje také veřejný ochránce práv. Ve svém stanovisku z 20. dubna 2022, sp. zn. 7116/2021/VOP/BV uvádí zástupkyně veřejného ochránce práv následující:
Ve své praxi jsem se setkala totiž s tím, nemocnice A. (dále jen „poskytovatel“) neumožňovala včasné a bezplatné nahlížení do zdravotnické dokumentace a pořizování si kopií z ní vlastními prostředky (bezodkladně).
(…) Nezbývá mi než uvést, že samo nahlédnutí do zdravotnické dokumentace ani příprava dokumentace k nahlédnutí nesmí být zpoplatňována, stejně tak by poskytovatel měl umožňovat bezplatné pořízení si kopií zdravotnické dokumentace vlastními prostředky.
(…) K tomu mi nezbývá než uvést, že pokud není možné zajistit nahlédnutí, mělo by být pacientovi sděleno, z jakého důvodu není nahlédnutí možné a kdy možné bude. Pokud není bezodkladné nahlížení možné, tak má poskytovatel postupovat podle § 66 odst. 2 zákona o zdravotních službách a pořídit pacientovi kopie zdravotnické dokumentace na své náklady do 5 dnů od zamítnutí žádosti o bezodkladné nahlédnutí. Jinými slovy, není-li možné zajistit nahlížení, zákon o zdravotních službách v takovém případě předvídá pořízení bezplatné kopie zdravotnické dokumentace. Podotýkám také, že poskytovatel musí umožnit nahlížet do zdravotnické dokumentace v souladu se zákonem o zdravotních službách, v opačném případě se může dopustit přestupku podle § 117 odst. 3 písm. g) zákona o zdravotních službách.
Jak vyplývá i ze stanoviska veřejného ochránce práv, součástí práva pacienta a dalších osob při nahlížení do zdravotnické dokumentace je také oprávnění pořizovat si kopie a výpisy vlastními prostředky. Ust. § 66 zákona o zdravotních službách přitom stanoví dva způsoby, kterými lze kopii či výpis pořídit:
1) nahlížející osoba si výpis či kopii pořídí vlastními prostředky na místě, anebo
2) výpis či kopii zhotoví poskytovatel do 30, resp. 15 dnů od obdržení této žádosti.
Zákonná úprava přitom upřednostňuje pořízení kopie nebo výpisu vlastními prostředky nahlížející osoby, pokud tato osoba nepreferuje možnost pořízení poskytovatelem.
V případě, že poskytovatel není schopen zajistit žádající osobě možnost nahlédnout do zdravotnické dokumentace a kopii si pořídit samostatně, je povinen v souladu s § 66 odst. 2 zákona o zdravotních službách nejpozději do 5 dnů pořídit kopii na vlastní náklady. Ani v tomto případě tedy zákon nepředpokládá úhradu na straně pacienta, byť je to poskytovatel, kdo kopie fakticky pořídí.
Postup poskytovatele spočívající v zákazu pořizování kopií vlastními prostředky je podobně jako zpoplatnění nahlížení do zdravotnické dokumentace v rozporu se zákonem o zdravotních službách. I v této souvislosti zákon zakotvuje přestupek poskytovatele spočívající v neumožnění nahlížení do zdravotnické dokumentace v souladu s § 65 zákona nebo nepořízení kopie zdravotnické dokumentace v souladu s § 66 odst. 1 nebo 2 zákona. Za všechny zmiňované přestupky může být poskytovateli uložena pokuta ve výši do 500 000 Kč.
