Ústavní soud se zastal poskytovatele domácí péče, který se soudil s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou o úhradu nutně vynaložených nákladů. Podle pojišťovny na to poskytovatel neměl nárok s ohledem na uzavřenou smlouvu (úhradový dodatek).
Poskytovatel domácí péče žaloval zdravotní pojišťovnu o zaplacení nákladů, které vynaložila na poskytnutí domácí ošetřovatelské péče pacientům této pojišťovny. Poskytovatel a pojišťovna měly mezi sebou sjednaný tzv. úhradový dodatek, který stanovil, jakým způsobem se bude kalkulovat úhrada. Výpočet byl ale sestaven tak, že poskytovatel měl od pojišťovny dostat zaplacenou pouze část nákladů, které vynaloží na péči o pacienty. Zejména nároční pacienti zůstanou částečně neuhrazení, a náklady na péči tak měla nést poskytovatelka.
Ústavní soud v jednom ze svých dřívějších nálezů řekl, že poskytovatel má mít uhrazeny prokázané nutně vynaložené náklady a právní úprava přenášející náklady na poskytovatele je nepřijatelná a protiústavní.
Poskytovatel domácí péče se v tomto případě nastavenému úhradovému mechanismu bránila s odkazem na zmiňovanou judikaturu Ústavního soudu. Ten zrušil všechna předešlá zamítavá rozhodnutí soudů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu první instance. V odůvodnění nálezu uvedl, že se soudy nedostatečně zabývaly argumentací poskytovatele a nedaly mu prostor tvrdit a prokázat, že mu péčí o pojištěnce pojišťovny vznikly náklady, které byly vynaloženy účelně, a přesto nebyly pojišťovnou uhrazeny.
