Ministerstvo zdravotnictví připravilo novelu zákona o zdravotních službách. Jednou ze změn, kterou novela přináší, je odstavec 6 v § 48 zákona.
Tento odstavec stanoví, že poskytovatel zdravotních služeb, kterého si pacient zvolil, nemůže
a) požadovat úhradu za poskytnutí zdravotních služeb nebo služeb souvisejících v rozsahu, ve kterém jsou tyto služby hrazeny z veřejného zdravotního pojištění,
b) požadovat úhradu poskytnutých zdravotních služeb nebo služeb souvisejících s poskytovanými zdravotními službami nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění, jež nejsou v době informování pacienta o jejich ceně uvedeny v seznamu cen zpracovaném podle § 45 odst. 2 písm. b),
c) podmínit přijetí tohoto pacienta do péče ani pokračování v poskytování zdravotních služeb tomuto pacientovi poskytnutím platby nebo jiného prospěchu ani nákupem jiného zboží či služeb, které nejsou nezbytné pro poskytnutí zdravotních služeb;
Na první pohled se může zdát, že jde o změnu nevýznamnou. Již nyní mají poskytovatelé stanovené některé povinnosti, resp. zákazy týkající se tzv. dvojí úhrady zdravotních služeb. Zákon o veřejném zdravotním pojištění stanoví, že pojištěnec má právo na poskytnutí hrazených služeb v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem, přičemž poskytovatel nesmí za tyto hrazené služby přijmout od pojištěnce žádnou úhradu. Zákon o zdravotních službách stanoví, že pacient má právo být předem informován o ceně poskytovaných zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění a že krajský úřad může odejmout oprávnění k poskytování zdravotních služeb, jestliže poskytovatel opakovaně požadoval od pacientů úhradu za zdravotní služby v rozporu se zákonem o veřejném zdravotním pojištění.
Novela zákona o zdravotních službách však povinnosti, resp. zákazy stran dvojí úhrady rozšiřuje a přidává některé skutkové podstaty přestupků. Novela nově říká, že se zákaz požadovat úhradu od pacienta vztahuje nejen na zdravotní služby, ale také na služby související s poskytováním zdravotních služeb. Zároveň novela stanoví, že poskytovatel nesmí podmiňovat přijetí pacienta do péče nebo pokračování v péči požadavkem na platbu za službu, která není nezbytná pro poskytnutí zdravotních služeb.
Obě uvedené změny jsou spojeny s úpravou v § 117, kde je porušení všech povinností dle § 48 odst. 6 písm. a) – c) označeno jako přestupek. Za přestupek podle písm. c) bude možné uložit pokutu ve výši do 50 tis. Kč. Nadále v zákoně zůstává oprávnění krajských úřadů odejmout poskytovateli oprávnění k poskytování zdravotních služeb v případě opakovaných požadavků na tzv. dvojí úhradu.
Zda něco novelizace přinese v praxi bude samozřejmě záviset zejména na tom, do jaké míry krajské úřady a pojišťovny budou provádět kontrolu dodržování nových ustanovení a budou poskytovatele postihovat v případě spáchání přestupku. Opět tedy půjde o otázku faktické vymahatelnosti práva. Je ale vždy lepší, když je právní úprava přehledná a máme o co se opřít v naší argumentaci.
